"Ne takhle ne Susie, tu ruku nahoru", křikla na mě učitelka tance. 

"To je snad za trest", procedila sem mezi zuby. Kdyby mi táta aspoň našel něco jiného, ale tak zase lepší něco, než-li nic. Kamarády žádné nemám, takže nelituju času, který trávím v kroužku tancování. Nechápu svoje spolužáky. Nechtějí mě do party, jen proto, že nekouřím a nepiju alkohol.

"No tak Susie, na přemýšlení není čas", vytrhla mě z přemýšlení učitelka jménem Debbie. "Víš jak to dopadne,pokud nevyhrajeme, tak se prosím snaž",řekla Debbie prosebným hláskem. Když kroužek skončil, šla jsem domů. Otec ještě doma nebyl . Bylo to divné, jelikož v tuhle dobu již doma býval. Na stole ležel papír. "Hm, vzkaz", řekla jsem pro sebe a šla si ho přečíst. Na papíře stálo :" Susie, dnes přijdu o něco déle, jelikož musíme připravit pár místností na to, aby se v nich dalo tancovat, však víš, jak to myslím. Tvůj otec". "Tak tancovat", začal jsem se smát. Začala jsem znovu přemýšlet. Choreografii ještě moc neumím... Co kdybych se zeptala otce, jestli mě zítra nechce vzít s sebou do práce? Přeci jenom... Jedna místnost bude určitě volná. No zkusím to, ale nejdříve se půjdu umýt   a pak spát. Je sice pátek, takže bych mohla jít spát později, ale sem nějaká unaven...

Ráno...

"Tati?", zeptala jsem se, ale bylo mi špatně rozumět, protože sem měla plnou pusu.

"S plnou pusou se nemluví zlatíčko", začal se smát táta,"Co potřebuješ?"

"Nechceš mě dneska s sebou vzít do práce? Chtěla bych ještě nacvičovat ten náš tanec, ale nechci tady doma... Prosím, prosím smutně koukám", řekla jsem.

"No...Jeden sál je volný... Dobře..připrav se, za půl hodinky vyrazíme", mrkl taťka.

"Díky tati", políbila sem ho a běžela nahoru po schodech do svého pokoje. Hupsla jsem na postel jako malé dítě. "Sakra Susie, ovládej se je ti 17, tak se nechovej jak malé dítě, které dostalo novou hračku", řekla sem si pro sebe, ale musela jsem se tomu smát. "Hm..Které cédéčko si vezmu... nu.. á tady, Michael Jackson a jeho nejlepší album Thriller, koneckonců tancujeme na jeho písničku Beat it, takže super", hodila jsem CD do baťohu, společně s tričkem na kterém byl Micky Mouse a kraťasy.

"Susie, jedeme", křikl táta

"Už běžím", odpověděla jsem, popadla baťoh a běžela k autu. Cesta trvala asi 30 minut. Když jsem vylezla z auta, nemohla jsem uvěřit vlastním očím.Stála jsem před obrovskou budovou, ve kterém vystupovali nejrůznější hvězdy z Hollywoodu.

"Nikdy jsi mi neřekl, že pracuješ tady", řekla jsem s údivem.

"Nikdy ses na to neptala", odpověděl táta se smíchem, "Teď už ale pojď, nesmíme přijít pozdě!"

Došli jsme na "informace", kde mi táta vzal klíče a řekl: " Susie, najdi si místnosti číslo Z48, tam máš rádio, zrcadlovou stěnu a je to poměrně velká místnosti, uvidíme se večer", mrkl a odešel. Místnost sem našla snadno, jelikož byly po celé budově šipéčky. Vešla jsem dovnitř. Nejdřív byla malá "předsíňka" a poté velký sál. "Super!", zajásala sem nahlas. Převlékla jsem se, pustila rádio a začala jsem. Celkem mi to šlo až do chvíle, kdy pokaždé zapomínám dávat ruku nahoru. Naštěstí tu učitelka není, takže mě neměl kdo opravovat. "Sakra", řekla jsem, když sem opět zapomněla na ruku.

"Tu ruku nahoru....",řekl někdo za mnou. Otočila jsem se... Černé boty, bílé ponožky, zkrácené kalhoty, třpytivé sako, neodolatelný úsměv, černé vlasy."Prosím tě Susie, neblázni", řekla jsem si pro sebe a otočila jsem se zpět." Ne Susie, neblázníš", opět jsem pronesla a otočila se. Osoba tam stála s docela pobavený výrazem.